Národní zemědělské muzeum

s.p.o. Ministerstva zemědělství

Archiválie

Historie podsbírky

Vznik této podsbírky je spjat se vznikem samotného muzea. NZM získávalo akviziční činností dokumentační sbírku k dějinám lesnictví, zemědělství a potravinářství, celou řadu osobních fondů i menší sbírky jako soubor plakátů a výstřižků. V roce 1930 byl zřízen Ústřední studijní archiv zemědělské historie v pražském ústředí Zemědělského muzea. Studijní archivy rovněž zřizovaly bývalé pobočky muzea v Opavě, Frýdku-Místku, Brně a Bratislavě. Mezi dárci písemných dokumentů se objevuje především Ministerstvo zemědělství, český odbor Zemědělské rady či Ústřední ředitelství státních lesů a statků v Praze. Archiválie pražského ústředí, poboček a samostatných odborů muzea – Lesnického a Všezahradnického muzea, se staly součástí Sbírky písemných dokladů (dnešní Archiválie), která byla v roce 1951 soustředěna do prostor zámku Kačina. Od šedesátých let 20. století byla Sbírka písemných dokladů ve struktuře sbírek muzea včleněna do sekce organizace zemědělství a lesnictví, od roku 1980 se nacházela v referátu Dějiny organizace zemědělství a lesnictví. Ze zámku Kačina byl muzejní archiv v letech 2003–2004 převezen do budovy pražské pobočky. Od roku 2008 jsou písemné dokumenty trvale uloženy v nově zrekonstruovaném a komplexně vybaveném depozitáři. Zhruba od této doby probíhá jejich odborné archivní zpracování na základě platných norem (Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů).

Významné sbírkové předměty

V podsbírce Archiválie jsou uloženy písemné dokumenty vzniklé většinou po roce 1850, jen některé archivní soubory obsahují materiál data staršího. Jsou to v první řadě diplomy, výuční listy či guberniální instrukce, nařízení a oběžníky, spadající svým vznikem především do 18. a počátku 19. století. Nejobsáhlejšími a tematicky nejkomplexnějšími archivními soubory jsou osobní fondy Jana Friče, Milana Jurkoviče, Josefa Kazimoura, Otakara Kokeše, Jiřího Koťátka, Františka Loma, Jiřího Židlického, Františka Thomayera, Josefa Kumpána a Josefa Minnibergra či Františka Bílka.

Badatelské návštěvy