Národní zemědělské muzeum - Kačina

Český venkov, empírový zámek

Zámecká konírna

Při vstupu do zrekonstruované podzemní konírny se rázem ocitnete ve zcela jiném světě: nová expozice je totiž doplněna animací a autentickými zvuky, takže se můžete kochat pohledem na koně a poslouchat při tom ržání, dusot kopyt, řehtání, cvrlikání ptáků kolem… Do expozice se vrací také nově zrestaurovaná hvězda dostihových drah první poloviny 20. století, plemenný plnokrevník Gradivo. Kromě konírny lze vstoupit i do zámecké kuchyně a prádelny, prohlédnout si lednici, sklepy a další autentické prostory, které tvořily zázemí na každém šlechtickém sídle. Každý tak dostane jedinečnou možnost posoudit, jak se tehdy žilo a hospodařilo na venkově a jaké největší proměny se během posledních 100 let udály.

Konírna na Kačině je unikátní svým architektonickým řešením – je integrální součástí jedné z kolonád zámecké budovy, a není umístěna stranou v parku v hospodářských budovách, jak bývalo dříve na zámcích zvykem. Je ze dvou třetin zapuštěna do terénu, takže koně vcházeli do konírny přímo ze zámeckého parku – doslova jako do garáže. Cestou do stájí procházeli přibližně 30 metrů dlouhým tunelem, který spojoval vchod ze zahrady se stájemi. Tam už je čekaly příjemné prostory, kde byl v létě chládek a zimě teplo. Dodnes jsou zachovány kamenné napáječky i původní cihlová podlaha.

V zámecké konírně na Kačině mohlo být naráz ustájeno až čtrnáct koní – jezdeckých
i kočárových. V zadní části konírny jsou uzavřené boxy, kam se na volno umísťovali temperamentnější koně, především hřebci, či naopak hřebné klisny nebo klisny s hříbětem. Ke konírně přiléhá kočárovna, sousední hospodářská budova se skleníkem. V konírně a také v kočárovně musel být vždy dostatek místa i pro koně a kočáry hostů.

Konírna sloužila svému původnímu účelu až do začátku 30. let 20. století, kdy ji opustil její poslední šlechtický majitel a zároveň synovec posledního z Chotků – Quido Thun Hohenstein. Ten se kvůli svému nákladnému životnímu stylu značně zadlužil a musel Kačinu opustit. Koně ale z Kačiny nezmizeli a ještě v 60. letech 20. století tam byli při jezdeckých závodech koně umísťováni na jednu noc.