„V případě Hlav považuji sám sebe pouze za iniciátora následného procesu, řekněme spoluautora. Konečná forma je výsledkem nahodilých procesů sesychání, plesnivění, škrobovatění. Máloco se během nich dá nějak zásadně ovlivnit, vše je na vůli fyzikálně-chemických zákonů. Ty nejsou vedeny estetickými nebo výtvarnými ambicemi, natož líbivostí. Nerespektují ani antropologickou anatomii, tvarují hmotu podle jiných pravidel, většinou překvapivě, někdy děsivě. Přesto vznikají díla s nepopiratelnou výtvarnou hodnotou. Může za to naše (lidské) vnímání a fantazie. Je na vás, co vlastně uvidíte. Vaše mysl je tedy posledním spoluautorem.
Zámecká kaple, která je součástí divadelního pavilonu, nebyla nikdy dokončena. Je zastavená v procesu výstavby. Jako by si najatí řemeslníci někam odskočili a prozatím se nevrátili. My máme díky tomu možnost vstoupit do probíhajícího procesu a vidět fázi, která je jindy jen dočasná a pomíjivá. Naproti tomu vystavené Hlavy svým procesem tvorby prošly a jsou zafixované ve formě dehydrované zeleniny. Konfrontace procesů probíhajícího a ukončeného dává expozici nějaký druh vzrušivé energie, chcete-li náboj. Je to, jako kdyby se potkal někdo, kdo už ví, s někým, kdo teprve hledá a chce vědět. Oba spolu pobyli na jednom místě, možná si nic neřekli, možná si toho řekli hodně. Není na světě příhodnějšího místa pro vystavování zeleninových hlav – masek, než jsou prostory divadelního pavilonu v Národním zemědělském muzeu.“
Roman Švejda, autor
Roman Švejda je výtvarník a filmový architekt. Narodil se v roce 1969 v Ostravě, žije a pracuje v Uherském Ostrohu. Je autorem a spoluautorem řady realizací ve veřejném prostoru.
