Národní zemědělské muzeum Ostrava

Ostravská pobočka Národního zemědělského muzea nabízí expozice věnované potravinám a zemědělským strojům. Třetím tématem muzea je Ostrava a v širším pohledu region severní Moravy a českého Slezska. Prezentujeme regionální zemědělské a potravinářské tradice.

Haly dnešního muzea prošly neobyčejnou historií. Obě byly postaveny v roce 1926 a sloužily tamní huti. Severní hala sloužila jako sklad sypkých materiálů a v jižní, o něco delší hale bylo umístěno dvanáct obrovských betonových van pro loužení vypražených kyzových výpalků. Oba objekty dostaly přímý zásah při bombardování Ostravy na sklonku 2. světové války, ale válečnou výrobu mědi bylo potřeba rychle obnovit, a tak byly budovy záhy opraveny.

Později zde byla vybudována opravna veronik, pojízdných mísičů feromanganu, odtud také pochází název haly Veronikárna. Po ukončení výroby v dolní oblasti byly haly využívány jako skladové prostory, později byly dokonce určeny k demolici. Severní, skladovou halu, budou někteří návštěvníci znát i jako místo, kde byl během festivalu Colours of Ostrava stává Radegast Pub.

Nový život halám vdechnul projekt architekta Josefa Pleskota a Milana Šramla. Propojení dvou hal vestavbou korunuje nyní hala třetí, kterou architekti vynesli do výšky a zapustili do střech původních objektů.

Depozitárně-expoziční objekt Národního zemědělského muzea v Ostravě vrostl do dvou původních továrních hal v Dolní oblasti Vítkovice.

Obě haly vznikly v roce 1926 jako součásti měděné hutě vítkovické průmyslové oblasti. Severní hala sloužila jako sklad sypkých materiálů a v jižní, delší, hale bylo umístěno dvanáct obrovských betonových van pro loužení vypražených kyzových výpalků. Objekty dostaly přímý zásah při bombardování Ostravy na sklonku 2. světové války, ale válečná výroba mědi byla rychle obnovena. Při loužírně byl zbudován také protiletecký kryt. V 60. letech 20. století přestala měděná huť plnit svou ekonomickou funkci v rámci vítkovické průmyslové výroby a areál byl transformován pro aktuálnější potřeby, z loužírny se stává veronikárna, hala, ve které se opravují veroniky, pojízdné mísiče feromanganu. Po ukončení výroby v dolní oblasti se z hal stávají definitivně skladové prostory, které jsou později určeny k demolici. Severní, skladová hala ožívá vždy jednou za rok, kdy se z ní během festivalu Colours of Ostrava stává Radegast Pub.

Zpátky život halám vdechnul až projekt architekta Josefa Pleskota a inženýra Milana Šramla, kteří propojili obě haly velkorysou vestavbou a v proluce mezi halami nechali vztyčit třetí halu, která komplex budov pomyslně korunuje.

Místo pro šestou pobočku Národního zemědělského muzea nebylo vybráno náhodně. Ač se může na první pohled jevit, že nic není tak vzdálené jako těžký průmysl a těžba uhlí na jedné straně a zemědělství na straně druhé, ostravská pobočka je na správném místě. Severní Morava a české Slezsko jsou zemědělskými oblastmi s velkým množstvím zemědělské půdy a s tradicí potravinářské výroby i produkcí zemědělské techniky. Vždyť například i samotné Vítkovické horní a hutní těžířstvo, předchůdce Vítkovických železáren, mělo svůj zemědělský program a železárny dodnes vyrábí sila pro sypké materiály, která využívají zemědělská družstva. Velká část potravinářských závodů i hlavní budova Národního zemědělského muzea byly vystavěny Vítkovickými stavbami. V neposlední řadě není možné pominout atraktivitu kulturního areálu Dolní oblasti Vítkovice, která přirozeně láká velké množství návštěvníků.

Ostravská pobočka nabízí pro návštěvníky studijní depozitáře zemědělské techniky, expozice Depozitář potravin a Galerii českých potravin a pravidelně připravuje dočasné výstavy, akce a lektorské programy.
Projekt Depozitárně-expoziční objekt NZM v Ostravě, díky němuž vznikla nová pobočka a zlepšily se podmínky pro uchování sbírkových předmětů, byl hrazen z prostředků IROP a Ministerstvem zemědělství, zřizovatelem Národního zemědělského muzea. 

Na projekt Depozitárně-expoziční objekt NZM v Ostravě byla poskytnuta finanční podpora z EU. Více informací