Národní zemědělské muzeum Ohrada
V druhé polovině prvního desetiletí 18. století zažíval kníže Adam František ze Schwarzenbergu skvělé časy; vlastnil mimořádné pozemkové bohatství, právě se mu narodila dcera a čekal ho kariérní postup na vídeňském dvoře. Také vlastnil řadu sídel, městský palác a zámky v Laxenburgu, Třeboni, Hluboké, Protivíně, Postoloprtech, Měšci a také v Murau ve Štýrsku, Schwarzenbergu ve Středních Frankách a Gimbornu v Porýní. Žádné z panství však nedisponovalo objektem vhodným jako zázemí v té době oblíbených loveckých zábav, totiž loveckým zámkem. Někdy v té době se proto kníže rozhodl, že takový lovecký zámek vybuduje, a to nedaleko svého venkovského sídla Hluboká.
Nejprve zamýšlel postavit pouze psinec pro svou stále se rozrůstající psí smečku, později lovecký zámek pro krátkodobý pobyt urozených lovců a malé společnosti, který by poskytl zázemí pro občerstvení či terasu pro pozorování odstřelu zvěře. Nakonec se však lovecký zámek dočkal velkorysejšího pojetí a také čtyřnásobného rozpočtu. A tak vznikla Ohrada, lovecký zámeček, který poskytoval pohodlné zázemí pro několikadenní pobyt větší lovecké společnosti. Vystavěn byl v letech 1708 až 1713.
Bez zajímavosti není, že jako první byly postaveny přízemní budovy kolem zámeckého nádvoří a psinec, takže prvními návštěvníky zámku byli právě psi, kteří se sem i se svými ošetřovateli, pro něž byl vybudován služební byt, nastěhovali už v roce 1709. Během dalších tří let, kdy výstavba dala práci řadě řemeslníků z celého regionu, byl zámek dostavěn a jeho fasáda natřena zelenou barvou. Objekt ležící mezi vodními plochami Munického rybníka a Zvolenova stál tehdy v krajině mnohem více na odiv, celé Hlubocko bylo počátkem 18. století mnohem méně zalesněné a lovecký zámek tak byl zdaleka dobře viditelný, a to dokonce i z oken a zahrady zámku Hluboká. Dnes je Ohrada většinu roku skrytá za vzrostlými stromy na březích rybníků.
Interiér zámku tak, jak byl navržen, ukazuje, že jeho majitel i stavitel velmi dobře promysleli využití jednotlivých místností i způsob fungování celého zámečku. Areál je vybudován na pravidelném obdélníkovém půdorysu, jehož vnitřní prostor tvoří dvě nádvoří oddělená nízkou stavbou. Hlavní stavbou areálu je panské stavení se zdobenou fasádou. K němu se na severní a jižní straně připojují dvě boční křídla, na něž navazují další přízemní stavení, která byla určena pro zázemí a personál zámku. První patro hlavní budovy byly, a dodnes jsou, reprezentační prostory zámku. V jejich středu je umístěn velký sál, dnes označovaný jako sál hodovní. Jeho dominantou jsou bezesporu velkoformátová plátna s obrazy štvanic.
Psal se rok 1706, když kníže Adam František ze Schwarzenbergu pozval na své hlubocké panství vídeňského malíře Johanna Georga de Hamiltona (1672–1737) a pověřil ho úkolem namalovat deset rozměrných olejomaleb s náměty štvanic. Více než deset let se Hamilton s precizností jemu vlastní snažil co nejdokonaleji splnit zadaný úkol. Účastnil se honů, věnoval se pozorování zvířat při štvanicích, nechal si přivážet zabitá zvířata, aby je použil jako modely, a to dokonce až z Ruska a Polska. Obrazy pak visely v sále více než dvě stě let. Těsně před obsazením pohraničí nacistickou Říší na konci září roku 1938 se Adolf ze Schwarzenbergu rozhodl nechat tyto velmi cenné obrazy pro jistotu převézt do bezpečí. Putovaly až do Kanady a po druhé světové válce byly zapůjčeny do muzea v Rakousku.
Před deseti lety se pracovníkům Národního památkového ústavu podařilo zjistit, že plátna jsou vystavena na zámku Stainz ve Štýrsku a na zámku Murau. Po řadě jednání se stávajícími majiteli získali souhlas s pořízením jejich kopií. Ty jsou dnes zavěšeny na místech původních pláten, a to v původních zrestaurovaných rámech, které nemohly být pro svou velikost odvezeny společně s obrazy a zůstaly po celá léta uloženy na půdě zámku.
Muzeum na Ohradě
Muzeum bylo na zámku Ohrada otevřeno ve čtvrtek 15. září 1842. Poprvé se veřejnosti představilo jako lesnicko-lovecké muzeum (Forst ung Jagd Museum Wohrad).
Je dost dobře možné, že podnětem k založení muzea se stala jedna drobná událost. Založení muzea totiž předurčilo působení lesníka Václava Špatného (1807–1882), který nastoupil jako adjunkt na lesním úřadě Hluboká a později působil jako bažantník ve zdejší bažantnici Borek. A právě tam střelil na podzim 1839 Jan Adolf II. Schwarzenberg káně. Lesnický adjunkt Špatná káně vypreparoval, a to tak zdařile, že to knížete inspirovalo k dalšímu pobízení v této práci. A tak od roku 1839 Václav Špatný preparuje ulovenou zvěř z hlubockého panství. Vycpaniny ptáků a spárkaté zvěře se nejdříve shromažďovaly na lesním úřadě v hluboké nad Vltavou, později v prachárně u zámku Hluboká. A když už v roce 1842 sbírka dosáhla takových rozměrů, že ani prachárna nestačila, padl návrh na její přemístění do nevyužitých místností loveckého zámku Ohrada. Další přírůstky do sbírky v té době navíc Jan Adolf II. Schwarzenberg podpořil svým oběžníkem (rekursem) ústřední kanceláře schwarzenberského panství na jaře 1842, ve kterém nařídil všem lesním úřadům svých majetků, aby veškeré pozoruhodnosti, trofeje, dřeviny, nářadí a jiné, zasílaly na Ohradu do připravovaného mysliveckého kabinetu (Jagdkabinet).
V roce 1842 tak na Ohradě vzniká tzv. Myslivecký kabinet, který má sloužit zejména k praktické výuce a rozšíření vědomostí lesnického personálu i mladých lesnických praktikantů ubytovaných právě v přízemí loveckého zámku. Následně jsou prostory otevřeny i veřejnosti a první evropské, a možná i světové, lesnicko-lovecké muzeum, tak zahajuje 15. září 1842 svůj provoz ve třech místnostech původně loveckého zámku Ohrada.
Velký podíl na okamžitém rozvoji muzea a pestrosti sbírek měl vrchní myslivec třeboňského panství a pozdější lesmistr hlubockého lesního úřadu Jan Křtitel Heyrovský, který v září 1842 předal Václavu Špatnému celou svou sbírku 172 kusů trofejí preparované zvěře a ptáků. Heyrovský po svém nástupu na Hlubokou všemožně podporoval muzeum i Václava Špatného, který se také na jaře roku 1843 na základě knížecího rozhodnutí stal vedoucím provozu muzea.
V roce 1867 se Václav Špatný s muzejní expozicí zúčastnil krajinské výstavy v Linci, kde s ní měl obrovský úspěch. Šířil se věhlas a muzeum navštívili i takový odborníci, jakými byli fyziolog Jan Evangelista Purkyně, Alfred Brehm, autor Brehmova života zvířat, nebo rakouský přírodovědec a kurátor Naturhistorisches Museum ve Vídni Georg Ritter von Frauenfeld. Tyto autority v oboru vyslovovali práci Václava špatného velké uznání a chválili úroveň ohradských sbírek.
Knihovna
Po té, co byly zrušeny schwarzenbergské lesnické školy, ve Zlaté koruně Matzova a na panství Schwarzenberg Friedlova, byli lesničtí praktikanti přesunuti právě do loveckého zámku Ohrada. A protože k jejich výuce byly potřeba odborné knihy, vzniká v roce 1842 kromě muzea na Ohradě také odborná knihovna. Na základě výzvy měly všechny úřady za povinnost nahlásit veškerou lesnickou a mysliveckou literaturu. Na Ohradu bylo převezeno také 195 knih z bývalé Friedlovy lesnické školy, následně knihy z knihovny původně ve Zlaté koruně, knihovny Ekonomického institutu Českého Krumlova a další.
V roce 1844 získal nově jmenovaný lesmistr na panství Hluboká Jan Křtitel Heyrovský povolení k čerpání ročního paušálu na nákup odborných knih a časopisů.
V roce 1849 pak samo ohradské muzeum vydává první katalog muzejních sbírek na Ohradě, „Lesnické muzeum v knížecím Schwarzenbergském loveckém zámku Ohrada, Malý průvodce pro přátele přírody a umění“. Vytištění dalšího katalogu popisujícího stále se rozšiřující sbírky muzea pak kníže schválil v roce 1871. Vyšel o čtyři roky pod názvem pod názvem „Catalog dor zoologischen Sammlungim Jagdschlosse Ohrad nächst Frauenberg, Budweis“.
Rybářství a rybníkářství
Ohradské muzeum bylo sice původně zaměřeno na lesnictví a myslivost a o tom, že sem bude přemístěna i podsbírka rybářství bylo rozhodnuto až na přelomu 60. a 70. let 20. století. Ale již před tím zde byly sbírky, které měly rybářský charakter, Byly to dermoplastické preparáty, které zhotovil Václav Špatný na konci 19. století. Jsou velmi dobře zachované a jsou vytaveny v expozici. Když bylo Ohradské muzeum v roce 1961 přičleněno k tehdejšímu Československému zemědělskému muzeu, přesunula se sem podsbírka rybářství, do té doby umístěná na zámku Kačina. Z této podsbírky jsou nejzajímavějším exponátem sádrové odlitky lososů, to jsou preparáty, které zhotovil profesor J. A. Frič už pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891 v Praze.
Když bylo rozhodnuto, že zde bude vybudována rybářská expozice, začal cílený sběr rybářských předmětů. Podařilo se získat velice cenné předměty od živnostenských rybářů, tj. zástupců v té době již prakticky zaniklého řemesla. Příkladem je síť obůzka, to je trojitá síť, která se používala na Labi při nočním rybolovu. Další velmi vzácné a zcela unikátní sítě jsou pak takzvané kukly, vrhací síť kukla s průměrem sedmi metrů, která se také používala na Labi, nebo kukla půlová, která se vlekla za lodí a s níž se na začátku zimy lovily především parmy. Dalšími zajímavými předměty jsou předměty z oboru rybníkářství, které se používaly například při výlovech, například počítací kádě drak a sádecká, které sloužily k počítání ryb. Dříve se totiž po zvážení ryby ještě přepočítávaly.
Kromě zajímavých sbírkových předmětů a dermoplastik jsou na ohradě také akvária s živými rybami, které u nás v regionu žijí.