Prvního kontaktu s uměním se mu dostalo na písecké reálce u profesora kreslení Adolfa Heyduka a jeho asistenta Václava Šebeleho. Josef Řeřicha zachycuje nejenom typickou jihočeskou krajinu například v listech s názvy Cesta do Topělce, Za čížovským hřbitovem nebo Krajina u Písku, ale i Šumavu. Grafické listy s motivy z Boubínského pralesa, řeky Vydry či Lomnice ukazují divokou přírodu, která Josefa Řeřichu fascinovala snad podobně jako Josefa Krejsu či Josefa Váchala.
Josef Řeřicha se narodil 12. listopadu 1872 v Písku, zemřel 5. prosince 1959 v Praze. Pracoval jako projektant. Po maturitě studoval v letech 1892–1897 stavební inženýrství na pražské technice. V letech 1898–1928 pracuje na Zemském výboru v Praze v technickém oddělení pro vodní stavby, mimo jiné jako projektant vodního díla na Želivce. Roku 1928 je pensionován a věnuje se vlastní tvorbě – grafice a kresbě. Dále se vzdělává v grafických technikách u Františka Horkého (1916) a u Arno Naumana (1938–1940). Přátelí se s Josefem Váchalem, Antonínem Hudečkem a dalšími výtvarníky.
Vytváří ucelené grafické cykly, jako jsou například Kostely z oblasti Karpat, Větrné mlýny na Rusi nebo Můj Domov. Vedle kresby se věnoval také dřevorytu a později litografii. V posledních letech jeho života vyšly jeho cykly Zahrada zapomenutí, Z našich lesů, Šest původních litografií a Jihočeské kapličky. Části jeho díla vlastní Národní galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie, Prácheňské muzeum v Písku a je také zastoupeno v soukromých sbírkách.
Partnery výstavy jsou:
České vysoké učení technické v Praze, Státní archiv Třeboň a Lesy ČR, s. p.