Aristokrat se fotografování věnoval téměř třicet let a během tohoto období se postupně vypracoval z tuctového fotoamatéra zachycujícího pouze svou rodinu až na fotografa velmi vysoké úrovně. Hluboký zájem o fotografování ostatně dokládá jeho dlouholeté působení ve známém vídeňském Camera Clubu. Členem tohoto spolku byl minimálně od roku 1891, kdy klub ještě používal staré jméno Club der Amateur-Photographen in Wien, a setrval v něm do roku 1914. Za své fotografie, které prezentoval na několika výstavách, obdržel i několik diplomů, v roce 1896 například získal ocenění na Čtvrté mezinárodní výstavě Společnosti pro podporu amatérské fotografie v Hamburku (Gesellschaft zur Förderung Amateur-Photographie). Několik snímků bylo ještě za šlechticova života reprodukováno v dobových odborných časopisech.
Fotografická tvorba Karla Chotka se dá rozdělit do tří větších celků. Na dochovaných fotografiích se pochopitelně nejčastěji objevují členové jeho rodiny, děti, manželka, případně jeho matka Olga nebo sestřenice Žofie, která ostatně sama fotografovala. Zatímco ale v počátcích šlechticova fotografování se jednalo o popisné snímky, po roce 1900 jsou členové rodiny zachycováni často v pozicích odpovídajících tehdejším uměleckým kritériím. Výsledné fotografie pak byly zhotoveny pomocí specifických technik - gumotiskem, uhlotiskem a dalšími technikami. Druhým výrazným okruhem fotografického zájmu je okolí velkobřezenského zámku. Od statické dokumentace některých sakrálních památek nejen z Velkého Března se Karel Chotek postupně dostal k zachycení života lidí z chudších sociálních vrstev. Právě některé tyto snímky byly publikovány v odborném tisku, například v časopise Wiener Photographische Blätter vyšla v roce 1897 hraběti Chotkovi fotografie zachycující ženu při dojení dobytka nedaleko Labe poblíž Velkého Března.
Třetím ucelenějším souborem prezentovaným na této výstavě jsou snímky ze zahraničních cest, které podnikl buď sám, nebo s celou rodinou. Po roce 1900 opakovaně dokumentoval například rybáře v Nizozemsku, což byla oblíbená destinace nejen šlechtických rodů, jejichž členové sem mířili za odpočinkem, ale i řady uměleckých fotografů. Podobné záběry rybářů jako Karel Chotek zde pořídil zhruba ve stejnou dobu, případně jen o něco dříve třeba Alfred Stieglitz, James Craig Annan nebo Heinrich Kühn, dnes celosvětově uznávaní fotografové. Je vysoce pravděpodobné, že Karel Chotek především práce prvních dvou dobře znal, snímky obou fotografů byly často reprodukovány v tehdejších fotografických časopisech. Heinrich Kühn byl stejně jako Karel Chotek členem vídeňského Camera Clubu.
Karel Chotek není jediným členem šlechtického rodu Chotků, který propadl fotografii. Na některých dochovaných fotografiích lze najít iniciálu A. Chotek, zda brala do rukou fotografický přístroj šlechticova manželka Adeleide, nebo dcera Antonietta či Ada, bohužel není zřejmé. V širším příbuzenstvu je ale prokazatelně zmapována fotografická tvorba Žofie Chotkové nebo její sestry Karoliny. V jejich případě se ale jednalo spíš o kratochvíli než hlubší zájem o tehdy poměrně ještě nerozšířené médium.
O fotografické zálibě Karla Chotka se ještě do roku 1999 příliš nevědělo. V tomto roce byl na půdě bývalé měšťanské školy ve Velkém Březně objeven balíček se skleněnými negativy různých rozměrů a přístroj na promítání fotografií. Snímky získané z negativů ukazovaly na šlechticův velký zájem o fotografování rodiny, ale i o dění kolem něho. O dva roky později, přesněji v lednu 2001, bylo na zámku Líčkov na Lounsku nalezeno několik objemných kufrů s fotografiemi, které se sem dostaly kolem roku 1962, kdy se ze zámku ve Velkém Březně stala na čas pionýrská ubytovna. Obsah kufrů tvořily i snímky od jiných fotografů, včetně fotografických vizitek, autorem největší části snímků je však právě Karel Chotek. Největší počet snímků, jejich autorem byl hrabě Chotek, je nyní ve sbírkách Národního památkového ústavu. Rozsáhlý soubor fotografií je uložený ve Státním oblastním archivu v Praze na Chodovci. Fotografie Karla Chotka se ale nalézají v různých fondech a v minulosti s nimi nebylo pracováno. Nyní se postupně shromažďují do jednoho ucelenějšího souboru.
