Počátek rozmachu fotografie jako umělecko-řemeslného oboru „malování světlem“ a převádění a uchovávání odrazu skutečnosti je spjat s technikou daguerrotypie. Jeden z fotografických snímků vyhotoven právě procesem daguerrotypie je představen i zde, jelikož těsně souvisí s našimi vytyčenými tématy. Je to portrét rodiny Chotků ze zámku Velké Březno z roku 1839, tedy z roku, kdy byla daguerrotypie Louisem Daguerrem oficiálně zveřejněna.
Snímky hraběte Karla Marii Chotka, syna Antonína Chotka, byly objeveny relativně nedávno a můžeme je zařadit k vrcholům evropské fotografie přelomu 19. a 20. století.
Klenotem černobílé umělecké fotografie 20. století jsou snímky českého fotografického velikána Josefa Sudka, kolínského rodáka, který za krajinu svého dětství považoval i Kačinu a přilehlé okolí, kam se pravidelně vracel. Kačinu také několikrát zachytil na svých pověstných „jitrnicích“, což jsou podlouhlé panoramatické snímky.
Do Sudkova životního příběhu se přimíchalo neméně zajímavé téma tvorby dalších kolínských fotografů, jmenovitě Bohuslavy Bloudilové, Františka Krátkého nebo Jaromíra Funkeho. Bohuslava Bloudilová, která se vyučila a dlouhá léta pracovala ve vyhlášeném kolínském fotografickém ateliéru u Františka Krátkého, byla starší sestřenicí Josefa Sudka. Začátkem 20. století se osamostatnila a otevřela si v Kolíně svůj fotografický ateliér s názvem Rafaela. Sudkova mladší sestra Božena u Bloudilové pracovala a patrně se u ní i fotografickému řemeslu vyučila.
