Karel Podhajský – 150 let od narození známého kynologa

Karel Podhajský byl lovecký kynolog, publicista a organizátor kynologických soutěží, zkoušek a výstav. Narodil se přesně před 150 lety a to 24. května 1871 v Litomyšli, zemřel 30. 9. 1930. Připomínáme se ho nejen jako slavného kynologa, který stál u založení jednotné plemenné knihy loveckých psů, ale v muzeu lesnictví, myslivosti a rybářství na loveckém zámku Ohrada mu vděčíme za záchranu Sallačovy sbírky, kterou si v muzeu můžete prohlédnout. Na zámku Ohrada je k vidění také dermoplastický preparát Českého loveckého psa včetně průkazu původu. 

Karel Podhajský byl od mládí aktivní v mysliveckých spolcích a psal články do časopisů s mysliveckou i ornitologickou tématikou. Řadu let byl redaktorem kynologické části časopisu Stráž myslivosti. Sepsal zkušební řády pro soutěže loveckých psů, v roce 1923 vyšla jeho kniha Ohař všestranný jako zachránce zvěře. Stal se uznávaným odborníkem zejména v biologii lišky a srnčí zvěře.

Narodil se do dobře situované rodiny litomyšlských měšťanů. Otec Matěj byl obchodníkem se zemědělskými produkty a zástupce italské pojišťovny, ale také vášnivý lovec a chovatel setrů. Matka Anna mohla zůstat v domácnosti a vychovávat tři děti, Karla, mladšího Gustava a Marii.

Karel Podhajský vychodil obecnou školu v Litomyšli a poté absolvoval německou obchodní akademii v Praze. Po studiích krátce pracoval pro pojišťovací společnost v Praze. V roce 1894 nastoupil vojenskou službu v Čáslavi, odkud ho již v roce 1895 odvolali zpět do Litomyšle, zřejmě kvůli úmrtí otce. V roce 1900 nastoupil jako účetní Osady města Litomyšle, kde se v roce 1903 stal vedoucím úředníkem tzv. „důchodním“. Nikdy se neoženil, a tak po smrti matky zůstal v rodném domě na náměstí sám ovšem obklopen řadou přátel.

Od dětství věnoval Karel Podhajský většinu svého volného času přírodě a kynologii po vzoru svého otce. O všestranném zájmu svědčí i to, že byl také jedním z prvních cyklistů a lyžařů v Litomyšli. Později přidal ke svým vášním i myslivost. Prvním učitelem mu byl nadlesní Jan Seeman, který mu na honu na Hrádku v roce 1894 pomohl ulovit jeho první lišku. Dál se Podhajský účastnil lovů pořádaných jak spolkem městských myslivců tak i panských honů Thurn-Taxisů, což byla pro běžného měšťana velká pocta. Dokonce si vedl o všech honech statistiky, někdy i počítal vystřelené rány a procentuální úspěšnost lovců. Byl členem Ústředního spolku pro ochranu honby a chov loveckých psů a v roce 1923 se podílel na založení Československé myslivecké jednoty, ve které se stal referentem pro kynologii. Mezi jeho nesporné zásluhy patří zákaz odstřelu ohrožené a vzácné zvěře na Litomyšlsku a rozvoj kynologie.

Celoživotním posláním se pro Podhajského stal chov psů. Začínal s potomky pointerů, které na litomyšlské panství dovezli Valdštejnové po roce 1848. První psi, které měl, byli kříženci těchto pointerů s místními těžšími loveckými psy. Již v roce 1895 však dostal své první krátkosrsté ohaře. Je všeobecně známý vedením plemenné knihy a většinou se mu připisuje i její založení. Patrně první česká plemenná kniha vznikla již v roce 1885, kdy čeští kynologové usilovali o záchranu českého ohaře (českého fouska) tím, že prokáží jeho původ. Stopy vybraných pěti psů a tři fen vhodných pro další chov ale v následujících letech mizí ve prospěch německého ohaře. Další knihou v pořadí byla Česká psí rodová kniha, kterou založil Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách, a kterou Podhajský vedl do roku 1923, kdy její správu převzala Československá myslivecká jednota. Od té doby je známá pod zkratkou Člp – Českoslovenští lovečtí psi. I tuto knihu vedl Podhajský, a to až do své smrti v roce 1930. Za svůj život vychoval více než 40 psů a o jejich výcviku si vedl pečlivé poznámky. Jako uznávaný kynolog se účastnil mnoha výstav a zkoušek loveckých psů v úloze rozhodčího. Členové ČMJ si jeho práce velice vážili, a proto nazvali nejvyšší zkoušky loveckých psů jeho jménem. Poprvé se konaly v roce 1932 v Bystrci u Brna pod názvem Všestranné zkoušky Karla Podhajského a od roku 1946 se používá název Memoriál Karla Podhajského a účastní se ho nejlepší psi z Česka a střední Evropy. Stalo se tradicí, pořádat jubilejní ročníky v Litomyšli.

Mimo jiné, byla významná i jeho sbírka trofejí. Sbíral převážně abnormality, tedy „netypické“ trofeje (vývojové vady, degenerované, následky úrazů apod.). Uchovával paroží i s lebkami z důvodu celistvosti, aby mohl vyvozovat závěry o příčinách poškození. Výsledky svého bádání poté publikoval v různých časopisech. Jeho sbírka byla ve své době velmi známá a unikátní, tak, že mu i další lovci posílali své zajímavé úlovky. Tuto sbírku odkázal jako studijní pomůcku Vysoké škole zemědělské v Brně, lesnickému odboru (v současnosti Mendelova univerzita Brno). Dnes je bohužel tato cenná Podhajského sbírka nedohledatelná. Co je ovšem dohledatelné a Podhajského neocenitelná zásluha, že se po smrti profesora Viléma Sallače zasloužil o nákup jeho sbírky Československou mysliveckou jednotou, a tím ji zachránil před vývozem do zahraničí. V současnosti je možné prohlédnout si podstatnou část Sallačovy sbírky v expozici Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství na loveckém zámku Ohrada (zbytek je uložen v depozitáři muzea).

Zajímavostí je, že na loveckém zámku Ohrada je vystavený dermoplastický preparát psa včetně průkazu původu -  Bor z Vlčí jámy (český fousek), kterého v padesátých letech na zámku choval bažantník Střediska pro myslivost (Lesní závod Hluboká n. Vlt.) pan František Kadlec, a který se v roce 1952 stal vítězem XIII. ročníku nejvyšší soutěže loveckých psů Memoriálu Karla Podhajského.