Na drátech se nehoupej - výstava online
Plakáty. Oslavují oblíbené hvězdy, ukazují vysněný svět, kde bychom chtěli žít nebo aspoň prožít akční scénu jako z filmu. Plakáty také propagují záslužné věci a spoustu nezáslužných nabízejí k prodeji. Setkáváme se s nimi na veřejných místech, doma si je lepíme do skříní nebo na dveře. Někdy jsou plakáty umělecká díla. Někdy je to kýč. Vždy jsou ale svědectvím své doby a také našeho vkusu.
Národní zemědělské muzeum má ve své sbírce jedenáct unikátních kusů plakátů o bezpečnostních pravidlech při zacházení s elektrickými zařízeními. Dnes v nás tyto plakáty vyvolají spíše úsměv, původní poselství se takřka ztratilo. Svědčí ale o době svého vzniku, tedy přelomu 20. a 30. let minulého století.
Bezpečnostní pravidla a normy pro zacházení s elektrickými zařízeními se formovala postupně a jejich znalost se zjevně šířila pomaleji, než „po drátkách“. V rámci osvěty předcházení úrazům a nešťastným událostem začal v roce 1926 Elektrotechnický svaz československý (ESČ) vydávat ve firmě Edice umělecké reklamy Jana Zieglosera soubor Úrazové plakáty.
V tehdejší době byla elektřina stále vlastně novinkou, i když ji lidé využívali od 19. století. Vždyť komplexní elektrifikace tehdejšího Československa byla dokončena až v září 1960. Rozmach elektřiny v domácnostech byl tedy postupný a s jejím častějším využitím rostly i případy úrazů z neznalosti jejích účinků nebo nevhodného použití. A můžeme jen doufat, že i dnes opravdu všichni víme, že se nemáme dotýkat drátů na zem spadlých, nedloubat šroubovákem v zásuvce, nefénovat se ve vaně nebo nepouštět draka u elektrického vedení.
Výtvarný návrh plakátů vytvořil Ing. Štěpán Andrýsek (1902 Kroměříž – 1982 Kolín). Autor byl průmyslový inženýr a výtvarnou činností se zabýval jako samouk.
Úrazových plakátů bylo vydáno zhruba kolem třiceti, my máme ve sbírce těchto jedenáct z let 1926–1932. Plakáty v dobové adjustaci v černém dřevěném rámu s razítkem Českého zemědělského muzea v Brně mají jednotný rozměr 29 x 20,9 cm. Inventární čísla naznačují, že patřily k raným akvizicím muzea.
Za prvními tištěnými plakáty bychom museli putovat do roku 1480 a navštívit dílnu anglického knihtiskaře Williama Caxtona. Jako příslušníci alžbětinského dvora v 17. století bychom se právě z plakátů dozvídali, jakou novou hru napsal William Shakespeare. Grafickou pestrost a masové rozšíření této tiskoviny umožnil v roce 1789 vynález litografie. Mnohdy se jednalo o honosné umělecké dílo, na kterém se podíleli známí malíři jako Henri de Toulouse-Lautrec nebo Alfons Mucha. V meziválečných letech a v období 50. a 60. let 20. století narostl politický a propagandistický význam těchto tiskovin. Jako osvědčeného lákadla návštěvníků se potom plakátů chopil film.