Zdeněk Burian, malíř pravěkých lovců a sběračů
Zdeněk Burian (11. 2. 1905 – 1. 7. 1981), geniální malíř a ilustrátor, který, přestože nikdy necestoval, nám dovedl zprostředkovat cizokrajné země i zvířata. Dodnes se s ním vydáváme i na cestu časem za pravěkými lovci a sběrači, abychom poznali jejich kulturu a způsoby lovu.
Zrozen pro výtvarnou dráhu
Před 115 lety se v moravské Kopřivnici narodil světově proslulý malíř pravěku Zdeněk Burian. Dle přání svého otce se měl stát lesníkem, ale jeho životní dráha nakonec nabrala zcela odlišný směr. Malý Zdeněk oplýval mimořádným uměleckým nadáním, kterého si všimli již učitelé na základní a měšťanské škole. V roce 1919 byl ve věku pouhých čtrnácti let zapsán jako mimořádný studující Akademie výtvarných umění v Praze.
První Burianovy ilustrace
Otec ho však nemohl finančně podporovat, a tak Burian po dvou letech z existenciálních důvodů studium přerušil a začal se živit jako ilustrátor především dobrodružné a cestopisné literatury. V pouhých šestnácti letech ilustroval svou první knihu – Dobrodružství Davida Balfoura od R. L. Stevensona, jeho ilustrace pravidelně vycházely například v časopisech Širý svět, Dobrodružný svět i v geografickém cyklu Země a lidé. Burianovy kvaše doprovázely i české překlady románů J. Verna, tzv. „verneovky“. Velkou inspirací pro ranou umělcovu tvorbu byl krom rodné krajiny Beskyd též tříměsíční pobyt mezi kočovnými Cikány u pohraniční řeky Ipeľ na Slovensku.
Na cestě do pravěku
V roce 1935 namaloval pod vedením profesora Josefa Augusty prvních šest rekonstrukcí vyhynulých živočichů, první z nich byl obraz „Aridní krajina z doby permské“. Soustavně se vědecko–umělecké rekonstrukci zmizelých světů a jejich obyvatel začal věnovat od roku 1940. Mimořádně plodná spolupráce Buriana a Augusty trvala až do roku 1968. Výsledkem bylo více než 360 obrazů a vynikající publikace Divy prasvěta z roku 1942 či kniha Hlubinami pravěku (1956), který byla vydána hned v několika jazycích a zajistila Burianovi místo mezi předními světovými ilustrátory na poli paleontologické rekonstrukce. Burianovo dílo z této doby se později stalo předlohou slavného filmu Cesta do pravěku.
Pod odborným dohledem
Jeho dalšími odbornými poradci byli mimo jiné profesor Zdeněk Vlastimil Špinar (od roku 1969, publikace Paleontolotologie obratlovců) a RNDr. Vratislav Mazák, CSc. (od roku 1962). Oba vědci s umělcem spolupracovali až do jeho smrti v roce 1981. Pod odborným dohledem Vratislava Mazáka vytvořil okolo stovky obrazů s paleontologickou a zoologickou tematikou včetně cyklu velkoformátových olejomaleb pro Východočeskou zoologickou zahradu ve Dvoře Králové. Jejich společným dílem byl cyklus „Z pradějin člověka“, který vycházel v časopise Živa mezi lety 1971–1976 a obsáhlá publikace Jak vznikl člověk. Sága rodu Homo, opět vydaná v několika jazykových mutacích.
V nelibosti výtvarných teoretiků
Vratislav Mazák se rovněž věnoval katalogizaci Burianova díla, což byl při mimořádné plodnosti umělce celkem nadlidský výkon. Malíře vnímal jako vlastence a laskavého, skromného člověka s neutuchající touhou po poznání, stavěl se proti dobovým výtvarným teoretikům, kteří Zdeňka Buriana nařkli z přílišného naturalismu a akademismu. Jejich kritika se nesla v duchu názorů funkcionářů komunistického režimu, kteří se od 50. let 20. století stavěli k umělci odmítavě. Tuto averzi snad vyvolaly Burianovy začátky, kdy se živil ilustrováním „pokleslé západní literatury“, jeho obdiv k původním americkým kulturám a holdování trampingu. Kvalita Buriana jako umělce a jeho renomé bylo však tak vysoké, že o zakázky nikdy neměl nouzi, ačkoliv byly jeho zásluhy z oficiálních míst často přehlíženy. Z dalších významných a populárních publikací, které doprovodil svými ilustracemi, lze namátkově jmenovat knihy Lovci mamutů (1937) a Menschen der Urzeit (1977) v níž vzdal umělecký hold „primitivním“ národům.
Mistr kvaše, autor tisíců ilustrací
Rozsah Burianova díla je téměř neuvěřitelný – zhruba 14 000 malířových ilustrací doprovodilo okolo 500 tisíc knižních titulů a periodik, dalších 600 děl ozdobilo knižní obálky, volnou tvorbu představuje téměř 400 obrazů a portrétů… Je obtížné uvěřit, že autorem tak monumentálního díla je jediný člověk! Byl jen stěží překonatelným mistrem kvaše, jedinečné jsou i jeho ilustrace vytvořené kombinovanou technikou a perokresby.
Malíř krajin, které nikdy nenavštívil
Do povědomí široké veřejnosti se však patrně zapsal svými olejomalbami. Burianovy obrazy vynikají autentičností a dokonalým vystižením podstaty subjektu i krajiny, ve které se nachází. A to i v případě, že se jedná z pohledu Evropana o exotickou lokaci, jako je například tropický prales či severoamerické prérie. Kuriózní je, že samotný Zdeněk Burian téměř necestoval a tato místa nikdy na vlastní oči neviděl. Při tvorbě vycházel z rozsáhlého archivu fotografií z časopisů, který si sám budoval již od dětského věku.
K odkazu Zdeňka Buriana se hlásí i dnešní paleoumělci
Přestože jeho rekonstrukce vymřelých živočichů působí velice lehkým, dynamickým až spontánním dojmem, malíř se na ně pečlivě připravoval a ke každému obrazu si zhotovil množství předběžných skic. Jeho obrazy v sobě snoubí osobitý umělecký projev s citem pro detail a výjimečnou schopnost přirozeně a nenásilně vystihnout pohyb zvířete. Výsledkem je dílo vynikající svou životností a přesvědčivostí. O kvalitě jeho prací svědčí fakt, že je najdeme ve sbírkách nejen v řadě evropských zemí, jako je například Německo či Švýcarsko, ale také třeba v USA a současní paleoumělci u nás i v zahraničí se dodnes hlásí k jeho odkazu.