Zubřice Cvarka a její příběh aneb od zvířete ke sbírkovému předmětu

V pátek 13. května 2022 mělo Národní zemědělské muzeum Ohrada čest přivítat nový přírůstek do svých sbírek –  kompletní kostru zubřice „Cvarky“.

Cvarka se narodila 3. října 1996 v Zooparku Chomutov matce Cvoře a otci Sideritisovi. Mezi ostatními zubry byla na první pohled rozpoznatelná díky vrozené deformaci pravého rohu. V roce 1997 odcestovala s býkem Cvukem do Plzně, kde vytvořili první chovný pár zubrů v Zoologické a botanické zahradě města Plzeň. Mezi lety 2000–2007 přivedla na svět šest telat, z toho tři synové a jedna dcera se dožili dospělosti.

Další mláďata již neodchovala, ale ve stádě nadále zastávala důležitou roli. Stala se „babičkou na hlídání“ pro potomky nové mladé samice. Trpělivě snášela neplechy mladých zubřat a uklidňovala vzájemné bitky. Jejich matka si tak mohla od dorostu alespoň na chvíli odpočinout.

V říjnu roku 2021 Cvarka uhynula stářím v požehnaném věku 25 let. Odešla v poklidu, obklopena svým stádem. Patřila mezi nejstarší zubry v Česku chované v lidské péči.

Zoologická zahrada v Plzni chtěla uchovat památku zakladatelky chovu, a tak její tělo darovala Národnímu zemědělskému muzeu. Ve sbírkách muzea se již nachází celotělový dermoplastický preparát zubřice z Topoľčianek, který mohou návštěvníci obdivovat v expozici Myslivosti. Proto bylo rozhodnuto zachovat z plzeňské zubřice kostru, která exponát vhodně doplní.

Úkol připadl renomovanému preparátorovi osteologického materiálu Benjaminu Hlivkovi z Ponědrážky, neboť preparace kostry velkého kopytníka je velmi náročná. Kostra největšího savce Evropy (zubří býci mohou vážit až jednu tunu) se skládá z 207 kostí, má tedy o jednu kost více než kostra lidská. A každá z těchto kostí a kůstek musela být pečlivě očištěna, odmaštěna, osušena, zakonzervována a poté opět slepena a smontována s ostatními kostmi tak, aby vytvořila anatomicky správnou reprezentaci zvířete. Není divu, že celý proces trval několik měsíců.

Zubr evropský původně obýval území od střední Evropy až po západní Sibiř a vytvářel dva podruhy – zubr evropský (Bos bonasus bonasus) a zubr kavkazský (Bos bonasus caucasicus). Oba byly v přírodě vyhubeny v prvních dekádách 20. století, zubra evropského se však podařilo zachránit chovem v lidské péči. V Česku byl zubr vyhuben v průběhu 15.–16. století. Do přírody se vrací v podobě polodivokých chovů, např. v oboře Židlov a bývalém vojenském prostoru Milovice.

V muzeu na zámku Ohrada se zubřice Cvarka stala ústředním exponátem své vlastní miniexpozice, která bude slavnostně otevřena 27. května 2022 v rámci letošní muzejní noci na téma „Cesta za muzejními příběhy“. Zubří babička tak i po své smrti nadále přináší lidem poučení, kostra navíc může být využita k morfologickým a genetickým studiím. Drobný příběh jednoho života se stal součástí velkého příběhu muzea Ohrada a jeho sbírek, který trvá již 180 let.