Bob obecný

Bob obecný (Vicia faba L.)

Třída: dvouděložné  

Čeleď: bobovité  

Rod: vikev  

Bob obecný pochází ze severní Afriky a jihozápadní Asie a patří k vůbec nejstarším zemědělským plodinám. Objevil se v mladší době kamenné a již kolem roku 6 000 př. n. l. byl běžnou součástí jídelníčku ve východním Středozemí. Řekové měli dokonce bohu bobů zasvěcený chrám.  

Dnes se tato statná, až metr vysoká rostlina v Evropě pěstuje nejčastěji jako zelené hnojení, nově i jako krmivo pro hospodářská zvířata. Podobně jako ze zámoří dovážená sója obsahuje totiž velké množství bílkovin – 26 až 28 %. Je oblíbená zejména mezi ekologickými zemědělci, kteří ji rádi využívají místo sóji, která bývá velmi často geneticky modifikovaná.  

Díky příznivému obsahu aminokyselin jsou semena bobu velmi zajímavá i pro lidskou výživu. Chemické látky, které obsahují, využívá tělo k produkci dopaminu (spojeného s motivací mozku), jsou také zdrojem vlákniny, vitamínu C,  E, draslí ku a fosforu. V anglosaských zemích se bob těší velké oblibě – pěstují zde odrůdy bobu s velkými semeny, které se vaří obdobně jako fazole. V české kuchyni se zatím příliš nerozšířil.  

Bob má spolu s ostatními luskovinami v ekosystému na orné půdě výjimečné postavení. Jeho kořeny, které díky symbióze s bakteriemi Rhizobium poutají vzdušný dusík, dokáží takto vyrobit 150 až 200 kg N2/ha za rok. Patří proto k plodinám zlepšujícím úrodnost půdy a má příznivý vliv na její strukturu a mikrobiální zralost.

ZPÁTKY NA SEZNAM PLODIN