Kukuřice setá
Kukuřice setá (Zea mays L.)
Třída: jednoděložné
Čeleď: lipnicovité
Rod: kukuřice
Kukuřice byla vyšlechtěna z divoké trávy teosint na území dnešního Mexika přibližně před 10 tisíci lety. Díky vysoké výživné hodnotě, snadné přepravě a dobré přizpůsobivosti v různých pěstitelských podmínkách se kukuřice stala po několik tisíciletí hlavní plodinou pro většinu středoamerických a karibských kultur. Kukuřice je často spojována s civilizací Mayů – právě její intenzivní pěstování mohlo být jednou z příčin zániku této významné kultury. Na území Evropy se kukuřice dostala podobně jako slunečnice či brambory díky španělským dobyvatelům. Její pěstování v Evropě doprovázely zpočátku obavy sedláků, protože „hrůzostrašné“ vzezření a povahové rysy Indiánů připisovali především jídlu, které tam konzumovali, hlavně tedy kukuřici.
Kukuřice může být velmi různorodá. Ta původní se od dnešních odrůd výrazně lišila – klásek byl malinký, přibližně 2–3 cm dlouhý, a byl pouze jeden. Dnes může mít kukuřice i více klasů na jednom stonku, s průměrnou délkou 20 cm, pokud je klas jeden. Variety s více klasy na stonku najdete u tzv. „baby kukuřičky”, je možné ale narazit i na odrůdy s gigantickým klasem, dlouhým až 50 cm. Tyto klasy poskytuje kultivar kukuřice zvaný Jala, který roste v Mexiku ve stejnojmenné oblasti. Zbarvení kukuřičných zrn bývá většinou žluté, ale můžete narazit i na odlišně zbarvená zrna, např. černá, červená, modrá, bílá, hnědá, či fialová.
Latinský název Zea mays nevychází původem z názvu obyvatel mayské civilizace, jak by se mohlo zdát, ale od Taínů, což byla indiánská etnika žijící v Antilách. Ti kukuřici říkali mahiz – zdroj života. Španělé jméno nezměnili, pouze převedli na maiz, anglicky pak maize.