Sója luštinatá
Sója luštinatá (Glycine max (L.) Merr., 1917)
Třída: dvouděložné
Čeleď: bobovité
Rod: sója
Sója pochází z jihovýchodní Asie, Číny, Koreje a Japonska, kde ji údajně znali před 2 500 lety. Masivní rozmach této teplomilné jednoleté plodiny ale nastal až ve 20. století společně s rozšířením úspěšných geneticky modifikovných odrůd, které umožňují levné pěstování na velkých plochách. Z hlediska množství rostlinných bílkovin, kterých má v semenech až 38 %, nemá dnes sója mezi plodinami konkurenci, současně je po palmě olejné druhou nejvýznamnější olejninou světa. Díky vysoké výživové hodnotě je dnes nejvyužívanějším jádrovým krmivem. Vedle sojového sena, které je kvalitou srovnatelné s vojtěškovým, se ke krmení používají také sojové boby, extrahované šroty a sójové slupky, které vznikají při výrobě extrahovaných šrotů. Ze semen se vyrábí sójová mouka, mléko i sojové maso, tofu – sójový sýr a řada fermentovaných potravin – tempeh, miso pasta a různé druhy sójových omáček. Olej se značným obsahem nenasycených kyselin má ochrannou funkci proti chorobám krevního oběhu a srdce. Nevýhodou sóji je vysoký obsah antinutričních látek, např. fytoestrogenů a fytátů, které váží vápník a další stopové živiny a zabraňují tak jejich příjmu z potravy. Proto nejsou sójové výrobky vhodné pro děti, v Evropě a severní Americe je také poměrně častá alergie na sóju. Kromě potravinářství se sója používá v průmyslu k výrobě bionafty, kosmetických přípravků, olejů, mýdel, plastů a podobně.
Plochy oseté sójou se každoročně zvyšují, největšími producenty jsou Spojené státy, Brazílie a Argentina, největšími dovozci sóji jsou Čína a Evropa. Právě díky stoupající poptávce po krmivech a rozšiřování osevních ploch dochází k masivnímu kácení tropických deštných pralesů a rozorávání jihoamerických savan.
Asi 65 % veškeré ve světě pěstované sóji se dnes pěstuje v podobě geneticky modifikované, neboli transgenní sóji. Ta je odolná proti totálním herbicidům a k jejímu ošetřování se nejčastěji používá dnes kritizovaný glyfosát. Paradoxem je, že Evropa, ve které je až na malé výjimky pěstování geneticky upravených plodin zakázáno, dováží většinu krmiv pro hospodářská zvířata ze zámoří a zhruba 70 % z nich tvoří geneticky upravená sója a kukuřice právě z oblastí USA, Argentiny a Brazílie. Za ničením pamp a tropických pralesů tak nepřímo stojí stále se zvyšující poptávka evropských spotřebitelů.
Stejně jako ostatní bobovité rostliny, má i sója na svých koříncích hlízkové bakterie, které dokážou vázat vzdušný dusík a zlepšovat tak kvalitu půdy. Se zvyšujícími se teplotami stoupá zájem zemědělců o pěstování sóji i na našem území.