Lesnické mapy, které změnily „svět"
Vyobrazení – zákresy výzkumných ploch – tabule číslo 1 / Basum
První impulzy k ochraně Boubínského pralesa najdeme ve výzkumné činnosti lesmistra Josefa Johna. Jako v mnoha dalších případech stojí v historii a současnosti za vnikem a vyhlášením chráněných území lesníci. Jedním z prvních byl právě Josef John, který usiloval několik let o vyhlášení ochrany cenných partií šumavského Boubína.
V roce 1847 zakládá Josef John v pralesních lokalitách revírů Zátoň (Schatawa), Včelná (Kellne) a Mlynářovice (Müllerschlag) celkem sedm výzkumných ploch (některé prameny uvádí osm ploch), po celém svahu od vrcholu hory Boubín až do údolí Kaplického potoka, tak aby sledoval výškový vegetační gradient od vrcholových smrčin až po jedlobučiny v údolí.
Ve vybraných zkusných plochách o velikosti jednoho katastrálního jitra (Katastrální jitro - v českých zemích asi 0,6 ha resp. 0,5755 ha ) nechal adjunktem Františkem Jungwirthem zaměřit, popsat a zakreslit všechny stojící i ležící kmeny a prováděl zde některé dendrometrické výpočty, zejména objemy kmenů stojících i ležících.
Tyto mapy resp. obrazy stávajícího stavu pak výtvarně, jako podklad pro příležitostný tisk provedl lesnický praktikant Gustav Rulf. Vystavená tabule byla vydána Českou lesnickou jednotou a byla zřejmě určena pro venkovní prezentaci Johnovy práce u příležitosti exkurze jednoty 2. srpna 1870 do lesního komplexu Boubína. Poměry na panství Vimperk popsal John v průvodci České lesnické jednoty právě u příležitosti této exkurze.
Na zákresech jsou rozlišené dřeviny, stojící stromy, souše a ležící padlé kmeny. Například z legendy mapy zkusné plochy číslo 1. - Basum (vrch Pažení) vybrané v nadmořské výšce 1032 m, vyčteme kromě údajů o kvalitě lesní půdy a vypočítaných objemů, průměrů a délek jednotlivých kmenů dle dřevin také počet jedinců směsi: 51 smrků, 25 jedlí a 149 buků ve stáří od 20 let do 300 let.
Odborným popisem stávajícího stavu upozorňuje John na dosud existující cenné šumavské pralesovité porosty. Tyto zákresy výzkumných ploch jsou pro něj výchozím materiálem a argumentací pro další promyšlené kroky (návštěvy významných zahraničních lesnických osobností i delegací, výše uvedené exkurze České lesnické jednoty i vypracování průvodce „Statistický a topografický popis knížecího schwarzenberského panství, Vimperk“ (1870), směřující k ochraně těchto lokalit.
Konečně v roce 1858 dosáhl lesmistr John cíle a po několika žádostech a mnoha podporách záměru od významných lesnických osobností (například E. Purkyně, byla nařízením Jana Adolfa Schwarzenberga část lesa na úbočí boubínského masivu vyjmuta z lesního hospodaření a prohlášena za „přírodní pralesní památku“. Celková rozloha tohoto chráněného území dle různých dobových pramenů měla rozlohu 86 ha.
V roce 2000 provedli pracovníci ÚHÚL (Ústav pro hospodářskou úpravu lesa – pobočka Rudolfov) podrobnou analýzu dobových i současných mapových podkladů a zjistili skutečnou rozlohu 73,25 ha.
Mapa zkusné plochy č. 1 Basum – Pažení, barevný tisk, litho Mittag & Wildner Praha, vydala vlastním nákladem Česká lesnická jednota
Národní zemědělské muzeum, inv. č.: 63.780
