Český lesník, školkař a vynálezce Rudolf Hacker
Hlavním cílem lesního školkařství je zabezpečit dostatečnou produkci kvalitního sadebního materiálu pro umělou obnovu lesa. I v tomto odvětví lesnictví máme mnoho významných osobností, které určovaly český i evropský vývoj. Svou odbornou praxí a životem lesníka-školkaře i pěstitele, obchodníka, vynálezce a spisovatele mezi takové osobnosti patří lesmistr Rudolf Hacker.
Pozorovatel a výzkumník
Rudolf Hacker se narodil 5. listopadu 1859 v Želči u Tábora v lesnické rodině [1]. Po kvartě reálného gymnázia nastupuje mladý Rudolf na roční povinnou lesnickou praxi u svého otce, který byl v té době lesmistrem na Konopišti. Poté je přijat na lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem, kterou absolvuje s vyznamenáním v roce 1878 a se stejným výsledkem také státní vyšší lesnickou zkoušku. Nastupuje jako lesní adjunkt na soukromých císařsko-královských kácovských statcích ve v Kácově (část Zderadiny), v letech 1882–1883 absolvuje vojenskou službu ve Vídni, později je ustanoven lesním správcem v Dobré u Kladna, poté vedoucím lesního úřadu v Chudoslavicích u Litoměřic a ve stejné funkci končí v roce 1906 svou službu v Cerekvici na smiřickém velkostatku a odchází do výslužby.
Od mládí si vede deník, ve kterém zaznamenává své lesnické postřehy a poznatky, výsledky různých pokusů či jen prostá pozorování, která doprovází vlastními ilustracemi. Můžeme se tak dočíst například kromě zaznamenaných poznatků vlivu sucha na klíčení, různých hustot síje a výsadby také jeho srovnání školkované sadby v jejím upotřebení se sadbou neškolkovanou atd. Zajímalo jej také pěstování smrku a různé způsoby jeho výchovy. Nejvíce času však věnuje vynálezům a různým vylepšením lesnických postupů.
Školkovací stroj je toho příčinou...
Záhy po absolutoriu lesnické školy se Hackerova pozorování přetavují do prvního vynálezu. V únoru 1883 si zapisuje do svého deníku ve Vídni, kde slouží v armádě: „Po celý rok nenapsal jsem do svého deníku ani slova. Školkovací stroj je toho příčinou. Jeho konstrukci věnoval jsem každou volnou chvíli. Zabývám se jím již čtyři léta." [2] První model školkovacího stroje zhotovil a odzkoušel již v roce 1882 a v říjnu vydává první prospekt s vyobrazením a popisem. Funkční prototyp předvedl na sjezdu České lesnické jednoty v Klatovech a po patentování popisuje jeho výhody v lesnickém tisku.
V roce 1886 sestrojil svůj secí strojek pro lesní školky a les, který rovněž nechává patentovat. Souběžně s tím vyvinul a zkonstruoval secí prkénko k tvarování vypouklých rýh na záhoně.
V roce 1888 vystavuje své stroje v Rokycanech na hospodářské výstavě a byl za svou expozici odměněn stříbrnou pamětní medailí za zásluhy při pěstování lesa. Zde již vystavuje vylepšenou verzi školkovacího stroje, odlehčenou a se dvěma koly. Tento školkovací stroj se nepoužíval pouze v Rakousko-Uhersku, ale také v Německu, Rusku či USA.
V roce 1890 si zakládá vlastní evidenci svých vynálezů a inovací. V roce 1892 zavádí do praxe svůj vynález malého školkovacího stroje s ručními hráběmi, který byl určen pro práci v malých lesních školkách. V jeho poznámkách nalézáme vlastnoruční bravurní technické nákresy, které doprovázejí veškeré žádosti o patentování.
Kromě těchto „velkých strojů“ navrhuje a zavádí do praxe inovaci sázecí motyky s držákem na prostokořenné sazenice, různé verze pleček na záhony, balicí stroj na obalovanou sadbu, sazeč, plecí kartáče a hrábě. V jeho archivních materiálech nalézáme také ruční půdní vrták na výsadbu obalované sadby a vyzvedávač sadby z přirozené obnovy. Později ve svých školkách nabízí také vypěstované poloodrostky a odrostky s balem. Ilustrace a nákresy s popisem těchto vynálezů často doprovází jeho rukou připsaná poznámka: „Odzkoušeno!“ či „Osvědčilo se!“.
Kvalitní pěstovaná a školkovaná sazenice je základem nového lesa
Ačkoliv různá semeniště pro výsev a lesní školky pro pěstování sazenic vznikaly s potřebou umělé výsadby a zalesňování lesů daleko dříve, první písemné zprávy o stálých lesních školkách máme z roku 1796 na lesním majetku Zlatá Koruna.
O rozvoj školkařství se „zasloužily“ největší lesní kalamity a naléhavá potřeba sadebního materiálu. V roce 1872 v oblasti Halsenbecku u Hamburku vznikají největší soustředěné lesní velkoškolky na světě, u nás podnikatel Herran v roce 1890 založil první ve Zdechovicích a Kladrubech nad Labem.
Jeho švagr Vojtěch Parys pak zakládá lesní školku ve Smilově u Benešova zřejmě v roce 1895, kdy Hacker vypracovává elaborát a podrobný návod „Pokyny pro švagra V. Párysa za příčinou založení obchodní lesní školky se zřetelem na jeho poměry, ale mojích zkušeností“.
Dle vzpomínek jeho dcery se myšlenkou založit svůj vlastní školkařský podnik zabýval neustále: „Na takové rovině bych si přál založit lesní školky. Jakmile se uvolní místo lesmistra na Hradecku, půjdu tam. Je tam všude lehká, písečná půda a v ní to dobře poroste“. [3]
V roce 1904 kupuje první pole na katastru Pouchov a hospodaření na nově založených školkách svěřuje nadlesnímu Rückovi. Hacker činný ve službě nemohl podnikat, proto první dva roky jsou i ceníky vydávány pod jménem Rücka. V roce 1906 odchází Hacker do penze a spravuje sám vlastní velkoškolku pod názvem „Lesní stromovky c. & k. lesmistra Rudolfa Hackera“ v Pouchově u Hradce Králové o rozloze 30 hektarů. Plní si tím celoživotní sen a zároveň tak čelí účelně dovozu lesní sadby z cizích zemí. Roční produkce sazenic činila průměrně 15 milionů sazenic. Jeho vkladem do soukromého školkařského podnikání je mimo jiné bohatý profesní život, mnoho vynálezů a odborných publikací. V rámci své podnikatelské činnosti sestavoval každoročně ceníky sadby lesních dřevin [4] a pro různé další podnikatele nezištně vypracovával například kalkulace o výnosovosti obchodu se sazenicemi lesních dřevin.
Literární práce a veřejná činnost – zrcadlo vlastní odbornosti
Hacker již velmi brzo po zahájení odborné praxe přispívá do různých českých i německých lesnických časopisů (Forstzeitung, Les a lov, Háj a jiné) a témata jeho příspěvků jsou souběžná s jeho odbornou praxí a vynálezeckou činností. Věnuje se tedy zejména semenářství, kvalitním zdrojům osiva, užití cizokrajných dřevin a obnově lesa, ale také organizaci lesnické služby.
Jako člen výboru České jednoty zasazoval se u nás jako první o zavedení kontroly provenience semen, přesvědčen o důležitosti používání semen z proveniencí klimaticky shodných s budoucím stanovištěm borovic, s přihlédnutím k dopadům v Německu, kde se na tato pravidla při zalesňování nebrala v potaz.
Již po několika letech praktické služby předkládá elaborát „Jak by se dalo odstraniti čtyřnásobné psaní našich seznamů dřevních zásob“. To je pro osobnost lesmistra Hackera typické, tedy dlouhodobé zabývání se myšlenkami na zlepšení a zkvalitnění českého lesnictví.
V roce 1898 vydává publikaci „Lesní hospodářská kniha (Das forstliche Wirthschaftsbuch)“, návod na vedení lesní hospodářské knihy jako přílohy lesního zařízení a pamětní záznam o lesích pro další generace.
V roce 1908 vydává „Návod pro neodborníky ku zakládání lesin sázením sázenek“ a tento titul pak doplňuje v roce 1912 „Návod pro neodborníky ku zakládání lesů sázením sazenic“.
V roce 1912 referoval Hacker jako člen výboru České lesnické jednoty na mezinárodním říšském lesnickém kongresu ve Vídni o tématu důležitosti původu lesních semen podle vlastních zkušeností. Na schůzích České lesnické jednoty vyzývá k převratnému zavedení plombování vánočních stromků či podpoře a zaopatření českého lesnického úřednictva na soukromých lesních statcích.
V letech 1917–1919 byl předsedou královéhradeckého okrašlovacího spolku.
Byl také zakládajícím členem Čs. svazu školkařů, kde jej následně ve výboru tohoto svazu nahradil jeho blízký spolupracovník a zeť Robert Rakušan. Rudolf Hacker byl lesníkem-vynálezcem a vlasteneckým inovátorem oboru. Jeho motivací nebylo pouze soukromé podnikání a impulsem k založení řádně vedených lesních školek byla i potřeba vytvořit dostatečnou kapacitu kvalitního sadebního materiálu z domácích českých zdrojů pro naše lesy.
Velká postava českého lesnictví, lesmistr Rudolf Hacker, umírá po delší nemoci 23. února 1920 v Pouchově a jeho podnik přebírá jeho zeť Robert Rakušan (1879–1968). Ten uctil tchánovu památku tím, že v roce 1930 nechal postavit kamenný pomník v místech, kde byly založeny první záhony Hackerovy lesní školky [5]. Vydal později také tiskem jeho neobyčejný deník. [6]
Památku lesmistra Hackera uctilo také vedení Lesnické fakulty v Brně v roce 1929 [7]. Samostatnou stať o Rudolfovi Hackerovi sestavil Jan Frič se svým autorským kolektivem v kultovní lesnické publikaci Velké vzory našeho lesnictví.[8]
Odborné články Rudolfa Hackera:
Hacker Rudolf, Stroj ku přesazování mladých jehličnatých stromů (Háj 1883 XII. 20).
O dřenožroutu borovém (Háj 1885 XIV. 55).
O smrkových odpryskách (Háj 1885 XIV. 79).
Neobyčejný lichotvar šišky smrkové (Háj 1886 XV. 6).
O škodlivosti chomáčkových sadeb (Háj 1886 XV. 12).
Jistý prostředek proti zobání semene ptactvem (Háj 1886 XV. 48).
Relativnost pojmu „škodlivost“ neb „užitečnost“ rozličných živočichů (Háj 1887 XVI. 28).
Poměr mezi lesnictvím a honbou v Čechách (Háj 1887 XVI. 109).
Způsob, jakým se ukládá přírost na kmeni, na němž jsme sestup assimilovaných látek zamezili a plynoucí z něho vývody (Spol. 1887, seš. 145, str. 51).
Mnoho-li stojí pěstování jehličnatých sazenic? (Spol. 1887, seš. 142, str. 43).
Zvláštní jehlice u smrčku (Háj 1888 XVH. 29).
Několik slov ku článku „Dvě odrůdy našich smrků“ Háj 1888 XVII. 33).
Další ku článku „Poměr mezi lesnictvím a honbou v Čechách“ (Háj 1888 XVII. 84).
Příspěvek к poznání života dvou lykožroutů (Spol. 1888, seš. 150, str. 15).
Hackerův nově zlepšený pův. školkovací stroj (Háj 1888 XVII. б)*
Hacker Rudolf, O rozšíření některých chorob lesního stromoví (Háj 1889 XVIII. 1).
O módě v lesním hospodářství (Spol. 1889, seš. 154, str. 15).
Nestejnodobost rašení smrku a možnost jejího praktického použití (Spol. 1889, seš. 155, str. 17).
Prameny a literatura:
Archiv NZM, fond Osobnosti, Rudolf Hacker
Frič, J.: Velké vzory našeho lesnictví, ČSAZV v SZN, Praha 1958
Rakušan, R.: Deník lesmistra Rudolfa Hackera, zakladatele mechanizace lesního školkařství, In: Vědecké práce zemědělského muzea 19, Praha 1979
Edice ze vzpomínek Věry Mayerové, rozené Hackerové, na svého otce Rudolfa Hackera, Lenka Levá: In Prameny a studie NZM, č. 49, Praha, 2012, s. 28–40 (se soupisem díla a literatury);
Historický ústav AV, Gustav Novotný,: Rudolf Hacker, In Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 44
http://www.slpkrtiny.cz (stav k 20. 1. 2020).
[1] Otec Karel Hacker sloužil v lobkovických službách nejprve v Zelči, posléze přechází na velkostatek Konopiště u Benešova.
[2] Podrobný deník si Hacker vedl, včetně ilustrací a technických nákresů, v letech 1878–1893.
[3] Citace z uveřejněné Edice ze vzpomínek Věry Mayerové, rozené Hackerové, na svého otce Rudolfa Hackera, Lenka Levá: In Prameny a studie NZM, č. 49, Praha, 2012
[4] Tištěné ceníky obsahovaly kompletní nabídku Hackerových lesních školek. Kromě sazenic lesních dřevin nabízel jejich poloodrostky a odrostky i okrasné dřeviny. Sortiment se po převzetí správy školek R. Rakušanem postupně rozšiřoval i o okrasné zahradní a parkové dřeviny dle zájmu zákazníků o budování okrasných zahrad. Většina vzorků těchto ceníků je uložena v archivu NZM.
[5] Pomník, který vznikl ve Škodově královéhradeckém ateliéru a od 1930 stál v H. založených školkách, byl 1950 přemístěn do zahrady H. vily, 1970 na pouchovský hřbitov a nakonec 2005 k retenční nádrži a Cestě myslivců v královéhradeckých lesích.
[6] Rakušan, R.: Deník lesmistra Rudolfa Hackera, zakladatele mechanizace lesního školkařství, In: Vědecké práce zemědělského muzea 19, Praha 1979
[7] Na Hackerovu počest byla pojmenována lesní školka u silnice naproti arboretu u Křtin a ve školce byl 1929 vystavěn památník – obelisk
[8] Velké vzory našeho lesnictví, Frič a kolektiv, Československá akademie zemědělských věd, SZN Praha, 1958
