Lesník Josef Bohdanecký
Některé lesnické osobnosti svou všestranností a objemem odborné práce překračují čas své generace. Takovou osobností je pro české a evropské lesníky Josef Bohdanecký, který v pozici lesmistra orlického schwarzenberského majetku přichází s moderním přístupem výchovy smrkových porostů, když zavádí vlastní metodu probírek založenou na časných a intenzivních zásazích. V mnohém také udával směr vzdělávání českých lesníků, neboť ve funkci odborného ředitele nahradil svého předchůdce a zakladatele českých lesnických ústavů v Písku lesmistra Josefa Zenkera. Byl také aktivním lesnickým publicistou a spisovatelem.
Příslušník starobylého lesnického rodu
Rod Bohdaneckých působil v lesnických službách po staletí, zejména ve službách schwarzenberské primogenitury a sekundogenitury, ale také u jiných šlechtických velkostatků. Příslušníky rodu lze nalézt v různých pozicích jejich působení hlavně v jižních Čechách – Orlík nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou, Třeboň, Netolice, Protivín aj.[1]
Josef Bohdanecký se narodil 1. března 1846 ve Vráži u Písku v české lesnické rodině nadlesního (pozdějšího lesmistra) lobkovického panství Drhovle-Čížová Karla Bohdaneckého (1803–1884). [2]
Od roku 1861 mu otec zařídil přípravnou lesnickou praxi, tehdy povinnou před studiem na lesnických školách, na panství Drhovle-Čížová a také na schwarzenberském panství Orlík.
V roce 1863 začíná studium na německé spolkové lesnické škole v Bělé pod Bezdězem, které úspěšně zakončil v roce 1865. V témže roce nastupuje na roční taxační lesnickou praxi na panství Drhovle-Čížová. Od 1. 6. byl přijat jako lesní adjunkt na panství Orlík, kde se seznamoval s lesnickým provozem. Není bez zajímavosti, že v té době vykonávali lesní adjunkti svou práci bez nároku na plat.
Posléze se stal účetním (1868), lesním geometrem (1875) a roku 1878 složil vyšší státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře. Ještě v roce 1883 byl lesním geometrem, aby nakonec vedl Lesní úřad orlického velkostatku.
V roce 1878 se mladý Josef zúčastnil jednání České lesnické jednoty v Českých Budějovicích. Zde vstoupil do odborné diskuze tak razantně, že zúčastnění drhovelští revírníci Bernas a Horderieda o jeho vystoupení na tomto odborném plénu referovali po svém návratu jeho bratrovi a svému nadřízenému Karlu Bohdaneckému [3]. Řeč mladíka prý byla dle jejich svědectví „nejlepší po Fiscalim a usoudili, že Josef bude jednou druhý Ferdinand Fiscali“. [4]
Nadlesním a „forstmistrem“ na Orlíku
V roce 1880 je pověřen vedením lesního úřadu panství Orlík s titulem nadlesní a kontrolor. Tento velkostatek měl v té době výměru 11 740 ha lesní půdy, z níž většina (7907 ha) byly smrkové porosty. Jehličnaté porosty byly v letech 1833–41 a 1868–72 postiženy rozsáhlými polomy a následnými kůrovcovými kalamitami. V nastalých vlnách smrkových a borových mánií byly kalamitní holiny zalesněny síjemi a sadbami smrku a borovice, a tím se původní smíšené porosty měnily v smrkové a borové monokultury. V těchto lesnických poměrech se Bohdanecký začíná intenzivně zabývat zkoumáním velmi slabého přírůstu těchto stejnorodých a stejnověkých porostů – vytváří si vlastní zkusné plochy v různých lokalitách lesního majetku panství. V roce 1883 je jmenován lesmistrem. Věnuje se také organizaci lesního úřadu a vydává Služební instrukci pro lesní zřízence.
Nástupcem ředitele Josefa Zenkera
První česká lesnická škola byla na podnět lesmistra píseckých městských lesů Josefa Zenkera [5] založena v roce 1884 a první lesnický běh zahájil výuku 12. ledna 1885 při tehdejší rolnické škole v Písku. Zenker vykonával funkci odborného ředitele a dohlížel na praxe mladých lesníků v píseckých lesních porostech. Josef Zenker byl mezi studenty respektovanou a oblíbenou postavou odborného lesníka, což zřejmě těžce nesl ředitel rolnické školy Ladislav Burket [6]. Po řadě restrikcí ze strany vedení ústavů se dokonce studenti vzbouřili a chtěli převést výuku pod vedením liberálního Zenkera raději do Tábora, což by se velmi hodilo konkurenčním německy vyučujícím lesnickým školám. Po zásahu kuratoria, v jehož čele stál od roku 1887 majitel panství Orlík JUDr. Bedřich Schwarzenberg a členem byl také ředitel osovského a čimelického panství (Herrschaftdirektor) August Bohdanecký [7] (bratr Josefa Bohdaneckého), se stal odborným ředitelem lesnických ústavů právě Josef Bohdanecký. Studenti nově vykonávali praxe pouze v lesích orlického panství. Bohdanecký vedl odbornou správu školy, ovlivňoval obsah výuky a učebnic a dohlížel na praktickou výuku studentů. V roce 1894 se této náročné funkce vzdává a soustředí se na vedení schwarzenberského lesního úřadu a další veřejné působení.
Z osobního života
Výjimečnost osobnosti Josefa Bohdaneckého můžeme tušit i z podstatné kapitoly jeho osobního života. Teprve jako lesmistr se může oženit, když si předtím vybral za nevěstu vlastní sestřenici Rosálii Bohdaneckou. Jeho tchán a současně strýc Philipp Bohdanecký sloužil jako revírník v Březí (část obce Kluky, Chřešťovice u Písku). Oba snoubenci museli tedy jako pokrevní příbuzní druhého stupně žádat o dispens u papeže a také o povolení pražského místodržitelství. Svatba se koná 5. dubna 1888 ve Starém Sedle na Orlíku. Již 31. srpna se manželům narodil syn Karel, který posléze pokračuje ve šlépějích slavného lesnického rodu studiem na lesnické škole v Písku a lesnickou službou na Orlíku a Varvažově.
Nové přístupy k výchově smrkových porostů
V rozsáhlých lesích panského velkostatku Orlík zavedl vlastní prostorovou úpravu porostů a po ověření na zkusných plochách zahájil provádění razantních probírek smrkových porostů, Dosahoval tak rychlého hmotového přírůstu porostů, které získávaly i patřičnou stabilitu. Dařilo se pěstovat silnější stavební a pilařskou kmenovinu, čímž docílil vyššího výnosu z prodeje dříví. Zaváděl také smíšené porosty s použitím introdukovaných dřevin (dub červený, douglaska tisolistá a další).
Svých dvacet pokusných ploch a známou probírkovou metodu – zvanou též „Bohdaneckého“ nebo „orlická“ – představil na odborných jednáních České lesnické jednoty (1890, 1893, 1899, 1900), a to včetně exkurze v orlických porostech a Mezinárodního sdružení lesnických výzkumných a pokusných stanic (1903). V době hospodářského rozvoje a potřeby kvalitní kulatiny jeho metoda budí pozornost zvláště v Německu a v Rakousku.
Bohdaneckého probírka
O jeho nové metodě se přeli nejvýznamnější lesníci epochy, neboť významně zpochybnila dosud užívanou Hartigovu koncepci výchovy smrkových porostů. A tak našla jeho metoda hlasité kritiky například ve Wiehlovi či Zenkerovi, podpořil ji naopak významně Swappach, a Schiffel. Ještě dnes najdeme zastánce i odpůrce tohoto přístupu k výchově smrkových porostů. Metoda se ovšem v Evropě používala a dostala se také do všech učebnic pěstování lesů. Zcela nové souvislosti této metody však odkrývá současná kůrovcová kalamita, kdy vědecké výzkumy odhalují chování a let lýkožrouta v smrkovém rozvolněném porostu ve srovnání s porostem plně zakmeněným.
Citujeme dále výstižný popis Bohdaneckého metody z vysokoškolské studijní příručky: [8]
Probírka Bohdaneckého, zvaná také česká, milimetrová nebo orlická je podúrovňová výchovná metoda, která je v první polovině obmýtí založena na uvolňování korun stromů hlavního porostu s cílem zvýšit tloušťkový přírůst. V hustých mladých porostech začíná výchova nejprve čistkami, teprve potom se odstraňuje podružný porost na hustotu 2000–2500 ks/ha, v porostech horší bonity na 2500–3500 ks/ha. Až ve druhé polovině obmýtí se má vytvořit plný kmen, proto se od věku 30 roků, vždy až po vytvoření podružného porostu, dělají negativní podúrovňové probírky. Bohdaneckého probírka byla motivována snahou vypěstovat v co nejkratší době nejlépe zpeněžitelné kmeny tlusté 20–36 cm i za cenu zpomalení průběhu čistění kmenů. Porosty vychovávané probírkou Bohdaneckého měly ve věku 40 roků zásobu jako porosty staré 80 roků, založené síjí a nepěstované. Byly také odolnější proti kalamitám.
Odborný lesnický publicista a spisovatel
Již od roku 1879 publikuje Josef Bohdanecký pojednání a statě ve Spolkovém časopise pro lesnictví, myslivost a přírodovědu, který vydává Česká lesnická jednota. Jsou to různě obsažná pojednání o hospodářské úpravě lesů, pěstování a těžbě či výnosovosti lesů. Je uveden jako jeden z hlavních autorů – spolupracovníků nově vzniklého časopisu Les a lov, vydávaného od roku 1907 lesnickými ústavy v Písku. Zde právě uveřejňuje své zásadní články o výnosu z lesa a také o svých probírkových metodách. Publikuje také v dalších lesnických časopisech – Háj a Lověna. Působil jako zpravodaj sjezdů České lesnické jednoty, byl komisařem státních zkoušek pro samostatné lesní hospodáře a také komisařem v komisi pro vyměřování pozemkové daně. U příležitosti padesátého výročí panování habsburského rodu obdržel Josef Bohdanecký 2. prosince 1898 titul rytíře Řádu Františka Josefa [9] jako uznání zásluh v oboru lesního hospodářství. Za svou činnost je Bohdanecký uznáván domácími i zahraničními lesnickými odborníky.
Josef Bohdanecký umírá ve výslužbě 11. září 1920 a je pochován v rodinné hrobce ve Starém Sedle. Jeho památku uctila Lesnická fakulta VŠZ v Brně (dnes LF MZLU Brno) zřízením památníku s vyhlídkou na ŠLP Křtiny – Masarykův les v Adamově u příležitosti desátého výročí založení školy v červnu 1929 [10].
Dílo:
Spisy: Presslerova nauka o čistém výnosu lesa 1858–1908, V Písku 1908
Články: Presslerova nauka o čistém výnosu lesa 1858–1908, V Písku 1908 (Les a lov, 1908, I. 141)
K otázce tvoření reservních fondů (Les a lov, 1908, I. 357)
Zdroje:
SOA Třeboň, Josef Bohdanecký – lesmistr Ředitelství lesů na Orlíku, folio č. 40–65, kt.č.1
Literatura:
Novotný, Gustav, Biografický slovník, Historický ústav AV ČR, Josef Bohdanecký,
Frič, J. a kol., Velké vzory našeho lesnictví, Praha, ČSAZV, 1958,
Friese, Rudolf a kol., Památník českých lesnických škol v Písku k jubileu padesátiletého trvání, Písek, 1934
Poznámky:
[1] Zajímavou osobností rodu byl například Jiří (Georg) Bohdanecký, (1801–1866), který sloužil jako polesný a vrchní lesmistr („hochförstmistr“) na orlickém panství Schwarzenbergů. Řídil i lesnické majetky Osov u Příbrami a Sedlec u Kutné Hory. Byl zakládajícím členem utrakvistické České jednoty lesnické.
[2] BOHDANECKÝ, Karel – Otec Josefa byl od roku 1826 ustanoven jako osobní nabíječ zbraní knížete Augusta Longina z Lobkowicz, v roce 1830 byl uveden do lesního úřadu v Čížové na velkostatku Drhovel – Čížová, kde působil jako nadlesní a později lesmistr. Stal se také ředitelem celého velkostatku. Byl členem místního výboru České lesnické jednoty, v roce 1873 spoluorganizoval exkurzi, spojenou s výjezdním zasedáním ČLJ, do lesních porostů panství a sepsal statisticko-topografického průvodce čížovských lesů. Po odchodu na výslužbu odevzdává vedení velkostatku do rukou svého syna Karla.
[3] Bratr Karel o této pochvale píše Josefovi v dopise ze 17. srpna 1876: „Dva z našich lesníků, kteří mi nikdy nelichotili a rádi mluvili tak, jak se cítí, jmenovitě Holdereid a Bernas, vás po Fiscalim označili za nejlepšího řečníka v shromáždění v Českých Budějovicích a Holderied dodal: Jsem přesvědčen, že váš pane bratr Josef bude jednou druhým Fiscali ... ("Zwei unsere Förster, welche mir noch nie smeichelten und gerne nur so reden, wie sie es fühlen, närnlich Holdereid und Bernas, bezeichneteb Dich nach Fiscali als den besten Redne in der Budeweiser Versammlung und Holderied ergänzte: Ich bin überzeugt, dass Ihr Herr Bruder Josef einmal ein zweiter Fiscali sein-wird…“)
[4] FISCALI, Ferdinand Julius (též FISKALY), * 1. 6. 1827 Třeboň, † 10. 11. 1907 Chomutov, lesník, pedagog, odborný spisovatel, byl ředitelem lesnické školy v Bělé pod Bezdězem v letech 1866–94
[5] ZENKER, Josef (1841–1894) – lesmistr lesů Města Písku, první odborný ředitel lesnických ústavů v Písku, významný český lesník, prosazující nové šetrné způsoby hospodaření a zavádění cizokrajných dřevin
[6] BURKET, Burket,(1855–1933) byl český odborný spisovatel, entomolog, spoluzakladatel a první správní ředitel lesnických škol v Písku.
[7] BOHDANECKÝ, August, (1847–1900), bratr Josefa, z úředníka a „forstmistra“ schwarzenberské správy se vypracoval na post ředitele vrchního ředitele panství Osov. Byl členem kuratoria lesnických ústavů v Písku.
[8] TESAŘ a kol., Pěstování lesa v heslech, studijní příručka, Brno, 1996
[9] Řád založil císař František Josef I. 2. prosince roku 1849 přesně rok po svém nástupu na trůn, a to s cílem oceňovat vynikající zásluhy bez rozdílu stavu. Byl rozdělen do pěti tříd (velkokříž, komtur s hvězdou (od roku 1869), komtur, důstojník (od roku 1901) a rytíř. Mezi jeho četné nositele patří například vědec Johann Gregor Mendel, vydavatel Jan Otto, heraldik a historik August Sedláček, malíř Alfons Mucha, sochař Josef V. Myslbek, malíř Joža Úprka, herec Eduard Vojan, spisovatel Alois Jirásek i vynálezce a podnikatel František Křižík.
[10] Památník se nachází na okraji rozlehlého palouku pod lesnickou chatou Jezírko na konci žlutě značené odbočky z rozcestí Mufloní studánka. Poloha zdejšího památníku byla koncipována tak, aby byl od něho výhled do svitavského údolí. Tvoří jej slepencový balvan z Babího lomu, na němž je umístěna tmavá mramorová deska s nápisem. Je součástí tzv. Lesnického Slavína
