Historie zámeckého divadla

Zámek Kačina dal v roce 1806 na svém novodvorském panství postavit hrabě Jan Rudolf Chotek (1749–1824) na základě projektu drážďanského architekta Christiana Fridricha Schurichta (1753–1832). Na výstavbě se vystřídalo a zanechalo svůj otisk hned několik architektů a stavitelů jako Jiří Fischer (1768–1828), architekt Joseph Philip Jöndl (1782–1870) a Anton Arche (1793–1851). Stavba byla v hrubých rysech dokončena v roce 1822. V souboru plánů, z nichž nejstarší jsou datovány rokem 1821 a podepsány Jöndlem, je patrné, že přinejmenším kresby některých detailů byly podle poznámek na nich navrženy „jeho hraběcí milostí“.

Zámecké divadlo je umístěno na konci levého (severního) zámeckého křídla v polovině pavilónu, který byl stavěn od roku 1816. Dostavěno bylo až v padesátých letech 19. století; první doložené představení se v divadle konalo v roce 1848.

Stavba divadla v novém zámku byla vyvrcholením dlouhé divadelní aktivity na chotkovských sídlech v Nových Dvorech a Veltrusech. Na Kačině se hrálo už od 20. let 19. století – ještě před dokončením nového divadla se divadelní produkce odehrávaly v provizorně upraveném hlavním zámeckém sále. S provozem z doby před otevřením dnešního divadla také souvisí soubor především dětských divadelních kostýmů, dochovaný dnes v divadelním oddělení Národního muzea stejně jako mechanické divadélko („panorama“), které se zachovalo v inventáři kačinského zámku a je vystaveno v expozici loutkářského muzea v Českém Krumlově.

Na severní (při pohledu na jeviště pravé) straně navazuje na divadelní sál několik provozních místností, jako jsou malá a větší herecká šatna, sklad dekorací. Uprostřed zadní části parteru je umístěna dřevěná konstrukce hraběcí lóže. Nad ní byla podél konkávně prohnuté zadní stěny vybudována dvě patra galerií. Na první galerii se dochovala jednoduchá lavice, na druhé původní stupně pro čtyři řady stojících diváků. Hlediště mohlo pojmout zhruba 300–350 diváků.

Mírně zahloubené orchestřiště od parteru odděluje nízký parapet. Zachovala se v něm část původních notových pultů a svícnů. Hlediště dnes osvětluje řada novodobých lamp a křišťálový lustr uprostřed stropu. V divadle jsou také zachovány části původního horkovzdušného topení.

Jevištní portál nese dekorativní malbu podobně jako stěny hlediště. Kačinské divadlo se dochovalo včetně technického vybavení jeviště, které bylo uzpůsobeno k výměně tradičních součástí ploché malované dekorace – bočních kulis, sufit a prospektů. I přes ztráty některých částí je možné vyčíst způsob, jakým fungovalo a bylo obsluhováno. Kačinské divadlo se pyšní do té doby několika inovativními prvky opony a jevištních dekorací.   

Divadlo bylo slavnostně otevřeno 4. listopadu 1851 (hrálo se zde ovšem už o tři roky dříve). Intenzivní provoz divadla trval téměř dvacet let, během kterých se zde hrály mimo jiné hry Rudolfa Karla Chotka (1832–1894), pravnuka stavebníka zámku a hlavního hybatele zdejšího divadelního dění. Podle dobových zpráv se další členové rodiny v divadle uplatnili nejen jako herci, ale také jako muzikanti a výtvarníci dekorací.

Za druhé světové války, kdy bylo v zámku umístěno rekreační středisko Hitlerjugend, sloužilo divadlo jako skladiště; tehdy byla údajně neznámo kam odvezena původní opona a snad i lustr z hlediště.

Dnes se divadlo využívá ke sporadickým produkcím a návštěvníkům je přístupné v rámci prohlídek zámku.