Bylinková zahrada
Bylinková zahrada na zámku Kačina nemá zdaleka tak dlouhou historii jako zámek sám, i když bylinky se zde jistě pěstovaly pro potřebu zámku a obzvláště zámecké kuchyně.
O její současnou podobu se zasloužil bývalý ředitel Národního zemědělského muzea Antonín Hájek, který byl generálním ředitelem do roku 2004. Původně situoval bylinkovou zahrádku do prostor mezi arboretem a knihovnou. Tento prostor však nevyhovoval a bylinková zahrádka s oplůtky ze zimostrázu byla vybudována za kočárovnou, na místě bývalé zásobní zahrady pro zámek.
Pěstujeme zde okolo 150 druhů léčivých rostlin. Pan Ing. Hájek využil při zakládání zahrádky pomoci renomované Zahrady léčivých rostlin v Brně na Kraví Hoře. I v současné době nám tato instituce pomáhá a poskytuje semena rostlin ze své banky semen. Počet bylin se rozrůstá o další druhy, o nichž si myslíme, že by tu neměly chybět.
Někdy si s námi bylinky i trochu hrají. Příkladem může být zeměžluč, kterou jsme získali ze Zahrady léčivých rostlin při Farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Jedná se o nádhernou bylinku s růžovými květy a léčivými účinky na zažívání. Zeměžluč roste na stinných stanovištích, a proto jsme jí vybrali místo, které není osluněné celý den. To jí ale nestačilo, je to dvouletá bylinka a sama se přesévá a vybírá si místo těsně vedle živého plotu, kde hledá ještě více stínu a stěhuje se i do okrajů dalších bylinkových polí. Nás to velmi těší.
Může to být i jinak, některé rostliny se odmítají množit a ať děláme, co děláme, nedokážeme jim připravit ideální podmínky. Jednou z takových bylin je třemdava bílá. Květy třemdavy obsahují velké množství silic a v době květu nádherně provoní celý prostor. Třemdava svá semena střílí na velkou vzdálenost, a tak je jejich sběr obtížný. Na odkvetlou lodyhu tedy navlékáme sáček, který semena zachytí, a můžeme je hned čerstvá zasít. Přesto stále nechtějí klíčit. Letos nám ji bohužel sežrali hlemýždi, takže se z její krásy a vůně nemůžeme těšit.
Vcelku lze říct, že návštěvníci se chovají mnohem ukázněněji než zajíci, myši, hlemýždi, housenky nebo srnky. Zvířecím návštěvníkům není nic svaté, sežerou, na co přijdou. Záleží na počasí v daném roce, je-li sucho či vlhko. V suchých letech srnky ožíraly i poupata růží.
