Epifyty
Rostliny, které se snaží nalézt lepší místo k životu a přichytávají se svými kořeny na jiných rostlinách nebo podložkách s absencí substrátu. V námi přepracované krajině nalezneme epifyty často i na budovách, zdech, plotech, sloupech telegrafního vedení a dokonce i na jeho drátech. V našich podmínkách takto rostou nejčastěji mechy, břečťany a také kapradiny. V tropech a subtropech je situace jiná a epifytismus je tu poměrně častým jevem. Na větvích stromů tam můžeme nalézt kapradiny, orchideje, bromélie, myrmecodie, kaktusy, keře jako jsou Medinila, Azalea, či Rhododendron.
Některé rostliny začínají svůj život na zemi a na podložku se teprve šplhají, říkáme jim poloepifyty. Někdy se stane, že poloepifyt spojení s půdou ztratí a stává se tak epifytem. Nejčastěji takto rostou filodendrony, monstrery či břečťany. Opačný vývoj ale není výjimkou, mnohé rostliny začínají svůj život ve větvích a postupem času se dostávají na zem, nejznámější jsou fíkusy, které často po zesílení svou živou podložku zahubí tak, že ji umačkají zesilujícími se kořeny. Těmto fíkusům říkáme škrtiče.
O epifytech často hovoříme jako o rostlinách vzdušných zahrad, ty často utváří úzce propojená společenstva jako například orchidej Cymbidiela a kapradina Platycerium (parožnatka), ty v přírodě Madagaskaru rostou většinou společně.
Epifyty nemusí být hned parazité, rozdíl poznáme tak, že epifyt nepotřebuje živý podklad, kdežto parazit ano. Pokácíme-li strom, na kterém roste jmelí, zemře i to. Pokud však pokácíme strom s orchidejemi, ty dále přežijí.
V zámecké oranžerii jich najdete celou řadu.
Tomuto tématu se také věnovala výstava Epifyty vzdušných zahrad, připomenout si ji můžete na fotografiích.
